Bůh, v kterého nevěřím

Nikdy nebudu věřit v Boha, který by nestál o člověka a neměl zalíbení, v Boha, který by si přál, abych se ho bál, a který by číhal na člověka, jak ho "nachytat" při hříchu
v Boha, který by vyžadoval, abychom každou zkoušku složili jen na výbornou,
v Boha, který by hrozbou ohně stíhal každou lidskou radost,

v Boha neschopného pochopit, že děti se někdy zatoulají, a že zapomínají,
v Boha, který by nenabízel nové setkání tomu, kdo ho opustil,
v Boha, který by neměl pro každého člověka zvláštní osobní a jen jemu určené slovo,
v Boha, který by překážel člověku růst, měnit sebe a svět k lepšímu,
v Boha, který by odsuzoval hmotu,
v Boha, který by odsuzoval sexualitu,
v Boha, který by nebyl láska nedovedl proměnit v lásku všechno, čeho se dotkne,
v Boha, který by navždy zničil tělo, místo aby je vzkřísil,
v Boha, který by se staral o duše a ne o lidi,
v Boha, kterého by se nemuseli bát bohatí, před jejichž dveřmi je bída a hlad,
v Boha, který by si liboval v bolesti,
v Boha lidí, kteří si myslí, že milují Boha, když nemilují nikoho,
v Boha lidí, kteří chodí do kostela a přitom nepřestávají lhát, krást a donášet,
v Boha těch, kteří si nikdy nezašpiní ruce a nic neriskují,
v Boha, který by ve jménu naděje na věčný život bránil úsilí o přetváření světa,
v Boha kazatelů, kteří mají hotovou odpověď na všechny otázky,
v Boha, který by byl monopolem jen jedné církve, rasy či kultury,
v Boha, který by nebyl přítomen všude, kde se lidí milují,
v Boha, kterého by bylo možné potkat jen v kostele,
v Boha - naivního stařečka, kteréh můžeme využívat dle libosti,
v Boha, kterého by mohli pochopit jen lidé moudří a zralí,
v Boha bez tajemství,
v Boha, v kterého bych nemohl doufat protí vší naději.
Ano, můj Bůh je ten jiný Bůh.

Kardinál Maximos IV.