Pán se stará!

Tak mám za sebou první dny v nové práci. A ještě k tomu takový fajnový rozjezd na škole v přírodě. Od října pracuji v jako asistentka pedagoga. Kvůli prvním slibům jsem do školy (a tím vlastně i do práce) mohla nastoupila až v říjnu. No a tam už byla naplánovaná škola v přírodě. Studenti i ostatní ve škole věděli, že v záři nebudu moci nastoupit a že mě čeká něco pro mě moc důležitého. Věděli, že budu skládat první sliby. Takže když jsme se pak po 4 měsících opět viděli, ptali se mě, jestli jsem tu zkoušku udělala. A udělala :-) teda trochu jsem jim to vysvětlila, že to není jako zkouška ve škole, ale že je to můj slib Bohu. Bylo krásné vidět, jak z toho mají radost a zároveň jak vnímají, že to pro mě bylo velmi důležité.

Ale zpátky do přírody. Dny jsme trávili v jednom bezbariérovém "statku". Hned první den po obědě jsme vyrazili do Nových Hradů. Tam je klášter Božího milosrdenství. Paní vychovatelka hned že zazvoníme na vrátnici, že se chceme podívat dovnitř. Ale nikdo nám neotvíral. Tak jsme pochodili okolí a skončili v cukrárně. Po odchodu z cukrárny pro změnu druhý vychovatel, že bychom mohli zkusit znova zazvonit na klášter, že se dá jít do ambitů. To už nám jedna sympatická sestřička otevřela a pustila dovnitř. Pak přišel ještě jeden kněz, který jim trochu povídal o historii. Já jsem mezitím mluvila se sestřičkou. Ta jim ke konci nabídla obrázek Panny Marie jako Matky všech národů. Na to jedna vychovatelka ihned prohlásila, že je nevěřící a rukama naznačovala, že obrázek nechce. Když ji sestřička mírným hlasem prozradila, že je i pro nevěřící, vzala si ho a posléze si ho vložila do peněženky. Během pobytu mi několikrát říkala: Pio, mám ho v peněžence! Ještě než jsme odešli z kláštera, mi sestřička nabídla možnost svatého přijímání. To bylo pro mě nejkrásnějším darem. Vnímala jsem, jak se Pán o mě stará a žehná nám všem. Přece jenom, měla jsem z nové práce a nových možností strach a obavy... Další překvapením bylo pro mě, když cestou autem učitelé přemýšleli, kde je kdejaký kostel a kam by mě mohli vzít a kam bychom se mohli podívat:-) Cítila jsem se nějak moc dobře, až jsem si říkala, jestli je to všechno skutečné.

Během pobytu s námi byli vychovatelé, co mají přes 20 let praxe. To byla skvělá příležitost od nich pochytit nějaké fígle a triky. Fascinovala mě jejich zručnost a zlepšováky. Několikrát jsem měla možnost asistovat jedné vychovatelce, která pak byla nadšená ze spolupráce - ateistka a řeholní sestra! Opět jsem vnímala, že jsem tam, kde mám být a není třeba mít obavy. Pán se stará...a pomůže...

O dva dny později jsme byli v Dobré Vodě. Zde je Svatá brána, což jsem zjistila v okamžiku, kdy jsem jí procházela ven:-) Zároveň tam byl i adorační den. Takže když jsem vcházela do kostela, z obětního stolu se na mě usmíval Pán Ježíš - další skvělé ujištění o tom, že On se stará a ví o mě! Práci se zvedákem a ostatní věci jsem taky skvěle zvládla. Úžasná atmosféra a skvělí lidé, opět vnímám Boží přítomnost, díky, Pane, za všechno!